September 11, 2014

19 dní života v Británii

Bude asi nejlepší psát ty články trošku častěji, než po čtrnácti dnech :D. Můj poslední článek, který jsem neváhala postnout na facebookovou stránku s au pairkama, přinesl dost výrazné názory. Od jednoho naprosto bezpředmětného a urážlivého komentáře (kdo to četl, tak ví a určitě se mu teď musí zvedat lehce koutky k úsměvu), který napsala dívenka, co si myslí, že když neumí člověk anglicky, nemá tu jako au pair co dělat a která asi snědla chytrou kaši a jako naschvál chytla dobrou rodinu. Jak se k tomu vyjádřil můj britský kamarád - nechápe, proč se vůbec vyjadřuje, protože nepřinesla do konverzace nic podstatného než jen shity :D. No asi je pro ni překvapující, že mnoho z nás umí anglicky velké prd, když sem přijedem, ale raději už bez komentáře tohleto, asi všichni víme, kde tuhle holku máme... Každopádně ostatní dost radikálně radily, abych odsud utekla, vzala nohy na ramena, a tak podobně. Dovolte mi abych vám teď ještě trošku rozepsala život tady a to, na co jsem minule zapomněla.


Velká kapitola sama o sobě je tady jídlo :D. Britská kuchyně prostě neni kuchyně :D. Vím, že se řešilo na au pairkách (na facebooku), jak se řekne před jídlem dobrou chuť a padl tam komentář od slečny, že takové slovo prý neni, protože by to byl výsměch :D. Nevím, jestli je to jen problém týhle rodiny, toho že nejsou milionáři a toho, že tu vaří chlap, ale to je fakt odpornost... Už jsem si jako za těch pár dni zvykla a už asi ani nejsem v šoku, ale začátky? Fakt krušné. Vlastně permanentně jsem tu měla hlad. Jednou jsem si v tom karavanu nandavala hranolky (jo to tady taky furt žerou) a ještě mi bylo řečeno, že děti si nandavají první. Já hlad jak kráva, ale prostě děti první. Hodně tu čumí, co si dávám. Taky se  holka divila, že mám tři tousty (ten jeden byl patka). Už jsem tu asi milionkrát slyšela, jak ráda jim a jak mám hlad. Jednou jsem se na ně málem rozkřikla, že co si jako myslí. Bylo to když jsme se vraceli z karavanu. Ráno jsem měla jeden toust a jedno vejce a pak už nic až do oběda. Dostala jsem porcičku jak v mateřské školce, za pět minut jsem to zblajzla a starej na mě, že jsem byla hladová. V ten moment mě to stálo úplně nejvíc námahy nic neříct. Stalo semi ale taky, že jsem se už nasr*ala a řekla, že doma jim víc, že jsem zvyklá na víc - nic to nezměnilo, dostávám furt
stejně. Vždycky mě naštve, když se starej ptá, jestli si dám taky tohle nebo tamto, pořádně nevim, co to je a co tam zas matlá, tak řeknu proč ne. Zase je reakcí, že mám ráda jídlo. Zrovna včera se stala taky jedna příhoda. Byly mashed potato, což prostě neni bramborová kaše ani za zlatý prase a k tomu bylo to nejodpornější, co jsem tu snad jedla - chicken pie. Na stole ležela majonéza, kečup a taková jejich jakási divná omáčka, co chutná jak rajská a jsou v ní maličký těstoviny. Dala jsem si majonézu na ty brambory, holka se hned ptala, proč si to dávám. Tak jsem se jí zeptala, proč má tyhle otázky :D. A od otce hned přišla odpověď, že je dítě, že děti mají otázky (ale v pěti, ne v devíti). Pak jsem si chtěla dát ještě tu jakoby rajskou, abych zabila tu chuť odpornýho pie, ale bylo jí málo a on jí vždycky jí jak šílenej, tak že si dám místo toho kečup (hodná to jsem duše). Tentokrát měl starej ale připomínku, že si dávám kečup. Mě by teda zas zajímalo, či bych měla připomínku, proč kluk jí mashed potato a rejži rukama a proč, když všichni jíme u stolu, tak si na férovku us*re a nikdo mu nic neřekne... Jo a papá si taky vymyslel, že budu jednou tejdně dělat tea. V životě jsem je neviděla pít čaj a když už to zopakoval asi po miliontý, vzteky jsem se zeptala, co to jako má bejt - a to je prosim pěkně večeře. Tohle teda v domluvě nebylo, ale raději už mlčim. Kapitolu jídlo bude lepší uzavřít, to je fakt na dlouho tady.

Další věc, co mě tu vytáčí do běla je přístup k psovi. Myslim, že taky dostává málo najíst, k poměru k jeho vzrůstu, ale hubenej naštěstí neni. Ten pes neumí chodit ani za boha na vodítku, prostě se dusí a co je nejhorší, oni na něj vrčí! Prostě oni mu nedaj povel, že nesmi nebo něco, ale starej na něj vrčí. No kdykoliv jsem to v tom karavanu slyšela, tak už se mi zatínaly pěsti. Jako ten pes samozřejmě nemá ani ponětí, co to má znamenat. Kluk na něj taky vždycky vřeští a zbytečně moc křičí. No chudák pes, zajímavý, že když jsem s nim byla v karavanu jednou sama, tak mě poslouchal. Holka ho vždycky nechá, aby jí při jídle lezl pomalu až na hlavu, i když ona moc dobře ví, že to nesmí. Takže když to pak dělá a je u toho starej, tak na něj zas vrčí... Prostě to neni Anglie, ale Itálie tady občas.

Na co mám tady taky silnou alergii je už i slovo "happy" :D. Všichni tu máme bejt jakože happy a když já jsem happy, děti jsou happy a pak i on je happy. A Sabi? Jsi happy? Všichni tu jsou prostě happy až na mě asi :D. Happy jsou ale i ostatní Briti, za plať pánbůh, teď se dostanu k pozitivu - prostě miluju Brity, jak jsou tu milí. Minulý víkend mi pan autobusák odpustil 20 pencí (měla jsem už pak jen velkou bankovku) a normálně mě svezl. Nehledě na to, že když vystupujete z autobusu je normální si vzájemně poděkovat... Barmani u nás v baru si už při naší třetí návštěvě pamatují, co si dáváme. Loučí se s námi stylem, že nám pošle vzdušnou pusu a ptají se se, jestli přijdeme i zítra. Lidi tu jsou milí, sdílní, usměvaví. Člověk se tu stává díky nim jiným, pozitivním. Teda ne s tou mou rodinou :D to jsem otrávená a nepříjemná :D.

Musim na ně ale taky říct něco hezkýho. Vlastně se tu fakt moc nenadřu, ráno vstanu, jsem hodinu vzhůru a pak jdu ještě spát :D. On pracuje z domova, takže ví, že jsem v pokoji a zatim mi ještě nic neřekl. Dokonce mi předevčírem řekl, že jsem udělala good job v kuchyni. Až vstanu, tak se najim a pak tu něco poklidim, v podstatě furt to samé dokola. Dokonce ani neluxuju tolik, kolik mám napsáno a zatím mi taky nic neřekl. Tím, že je takovej bordelář, tak to bere tak v pohodě. Prostě nikdy jsem neslyšela, že jsem udělala něco špatně, co se týče úklidu. Neni sekýrant, jak to bohužel u spoustu au pairek slyším. Vím, že hodně holek normálně přes den maká a ještě dostane vynadáno, že něco umyly blbě nebo dostanou nějakou extra práci navíc. To se tady zatim nestalo. Nevim, jestli je naštvanej, že nedělám zas tolik, ale v podstatě všechno je nějak hotovo a zatím si nestěžoval. Válím si tu šunky :D. Možná bych ale raději někde pracovala víc, za víc peněz a i víc s těma lidma mluvila. Nebýt Brita, tak jsem si ájinu vůbec neprocvičila za tu dobu, co tu jsem. Takže doporučení zní, najděte si někoho alespoň na dopisování tady, když ne zatím školu :).

Včera mi taky vypadalo asi milion vlasů. Ano došla řada i na mě, většina tu s tím máme problém. Bohužel jsem nikdy neoplývala extra kšticí a vždycky měla vlasů málo, takže po pobytu v UK mi asi na hlavě nezbude už nic. Vydám se teda na misi za objevením skvělého šamponu, v hledáčku mám teď zase Body Shop. I když dneska mě začlo škrábat v krčku a jelikož tu nemám žádný léky pořádně (hlavně Coldrex), tak tady asi umřu a šampon si hledat nemusim. Hlavně, že mám mít zítra to rande že jo. Nestačí, že mám bobky z toho, ještě budu vypadat jak před smrtí. No uvidíme zítra. Těšte se na ten nejvtipnější článek o "date" :D.

No comments:

Post a Comment