Začátek jedný velký story

“I want to have more sex, travel more, drink more wine and love life.” —    Zoe Saldana 

Tak přesně tohle je ten prostor pro popsání sama sebe, který píšu už asi po desáté. Za svůj život jsem měla spoustu blogů a vlastně vždycky mě bavilo psát, možná právě proto jsem se rozhodla pro studium, o kterým se rozepíšu až později. Jeden čas jsem toužila po fashion blogu, ale co vám budu povídat, pár drobáků mi cinká vespod kapsy a na fashion blog musíte být přeci jen trošku lovatý. Každopádně jsem tu zas, vracím se k psaní a tentokrát se v mym životě objeví snad něco, co bude konečně za zmínku pro širokou veřejnost.

Původně jsem si chtěla založit ještě jeden blog, na tajňačku, kterej pojmenuju úplně epicky a budu tam psát jen samý sprostý věci o sexu a mužích a nikde nezveřejním svojí fotku. Možná to udělám, ale do té doby budu psát svoje příhody sem a třeba se o něčem lechtivějším také dočtete, ale v mnohem vycenzurovanější verzi ;).

Teď už asi konečně něco o mně... Jmenuju se Sabina (jak nečekané). Je mi 21 let a celej život bydlím v jednom stejným bytě v Praze. Necítím se být ale pořádným Pražákem. Vychovala mě žena, co se narodila na vesnici, a tak to beru všechno trochu jinak.

Vystudovala jsem obchodní akademii, která mě ukrutně nebavila, ale maturitní vysvědčení tomu vůbec neodpovídalo. Obdržela jsem dvojky a jedničku, jedničku z ekonomie, prosím pěkně, z který si tak akorát pamatuju, že mám všechny otázky schovaný v modrých deskách. Už na střední jsem se rozhodla, že kašlu na vejšku, že prostě nejsem ten typ, co se šprtá a těší ho studovat. Což se zrovna moc nehodí do dnešního světa, kde je vysokoškolák skoro každej. Někdy po maturiťáku, kterej jsme měli v lednu, jsem si řekla:"Neumím anglicky vůbec nic, skočím do světa au pair, alespoň

se naučím." Byla jsem už asi fakt pevně rozhodnutá, jenže v květnu, zrovna když začal celý kolotoč s maturitou, jsem se zamilovala. Slepě, beznadějně, ihned na první pohled... Byla jsem tehdy skoro dva roky bez přítele, tak jsem do toho hupla rychleji, než by normální člověk očekával. Tenhle chlapec, který představoval můj ideál budoucího manžela (haha, naivko) se se mnou rozešel po třech týdnech, přesně den po maturitě. Och jak byl šlechetný, že počkal... Veškerá radost z matury nikde, za to jsem během asi čtyř dní měla tři kila dole. V neustálé naivitě, že mu vlastně jen přeskočilo a já ho dostanu zpátky, jsem se na poslední chvíli přihlásila na přijímačky do školy, o který jsem uvažovala, už když jsme byli spolu. Přijímačky jsem dala, kdo by je na takovou školu nedal, a odjela jsem na tábor. V hlavě jsem pořád neměla jasno, doma mě nutili do studia, ostatní mi říkali ať jedu do Anglie. Možná snad jako záplatu nebo proto, že mi věnoval někdo pozornost, jsem se dala dohromady, na zmíněném táboře, s klukem o čtyři roky mladším (ano bylo mu tenkrát 16). Nevím, jestli za to mohly jeho roztomilé důlky na tvářích, když se smál nebo snad jeho smutný oči, který se se mnou nechtěly loučit, ale zůstala jsem tu (rozuměj, nastoupila na školu). Samozřejmě láska moc dlouho nevydržela, i když mě zpětně mrzí, že jsem se chovala jako kráva. Na začátku listopadu byl konec a já trčela v Praze na škole (pozor, teď to přijde) publicistiky. Psaní mě vždycky bavilo, i když tam jsem si zamilovala obor moderování. 

Zimní i letní semestr utekl. Já se nějakým zázrakem dostala přes prvák a přede mnou prázdniny a po nich druhák, ve kterém bych si konečně zvolila obor. Jenže jednoho dne ke konci července jsem seděla doma, po všech hrůzách, co se v mym životě za poslední čas odehrály a uvědomila jsem si, že fakt nejsem šťastná. Nikdy jsem kolem sebe neměla ani bandu kamarádů, která by při mě stála. Poprvé v životě nejsem nijak zaláskovaná/zamilovaná. A na toho kluka, který se mi líbí, nemám dostatečné koule ani mu napsat hloupou zprávu na facebooku, každopádně jestli je to ten vyvolený, tak nás osud znovu splete dohromady (třeba).

Najednou jsem ale seděla před noťasem a registrovala se na au pair wordu s představou, že najdu svou host family a přeruším studium. Našla jsem a vím, že se ženu, pro mě, až do netradičně šílenýho dobrodružství. Bojím se a dost... O tom vám ale budu psát průběžně v článcích.